Vytisknout

VOKÁLNÍ TVORBA PRO SÓLOVÉ HLASY

Daniela Mandysová

Svou originální invenci zaměřil Zdeněk Lukáš i na oblast vokální hudby. Proslul doma i ve světě zejména svými sborovými skladbami, které získaly řadu ocenění ve skladatelských soutěžích. Jeho sborové kompozice a úpravy lidových písní se staly nedílnou součástí repertoáru většiny českých sborů. Jsou vysoko hodnoceny členy odborných porot sborových soutěží a festivalů, ale také jsou zároveň spontánně přijímány posluchači doma i v zahraničí.

Tvůrčí pozornost věnoval Zdeněk Lukáš i skladbám pro sólové hlasy. Vyniká v nich síla jeho osobnosti nejen v bohatosti nápadů a v invenci melodické, rytmické a instrumentální, ale i v umění vystavět formy malých či rozsáhlých rozměrů. Mezi jeho skladbami s užitím sólového hlasu nacházíme jak úpravy lidových písní a písně s folklórními textovými či hudebními podněty, tak i písně na umělé básnické nebo prozaické texty, skladby pro sólový hlas s doprovodem sboru, kantáty, oratoria i opery.

Už během práce na úpravách lidových písní pro vysílání Československého rozhlasu v Plzni[1] začal komponovat písně a věnoval jim pozornost po celé své tvůrčí období. Při podrobnějším studiu  Lukášovy vokální tvorby zjistíme, že v jeho písních, písňových cyklech, áriích a kantátách[2] najdeme z hlediska druhového rozdělení[3] jak komorní písně, tak i orchestrální písně[4] a to pro různé druhy hlasu[5] [6].

Komorní píseň má ráz sólové písně (popř. může být i projevem dvou zpěvních hlasů), u níž se k vokální lince přidružuje jako doprovod či složitěji propracovaný hudební kontext projev jednoho hudebního nástroje, případně menší komorní sestavy[7]. Převládá u ní lyrický ráz folklórních, básnických nebo prozaických textů, jejichž významovost je umocněna hudebními prostředky - melodie, subtilnější dynamika, rytmus a tempo. Výsledkem správného vztahu mezi slovem a hudbou je vycizelovaná hudební deklamace, tj. způsob přednesu zpívaného slova, kdy skladatel nápěv přizpůsobuje slovu a to proměnou slovního rytmu a metra v rytmus a metrum hudební, či přizpůsobením délky tónů délce slabik. Precizní hudební deklamaci najdeme u všech Lukášových písní, ať již inklinují k malé, či velké písňové formě, nebo jsou tektonicky složitější a detailněji propracované v prokomponované písně, často námětově i kompozičně sdružené do písňového cyklu.

Vokální linky jeho písní jsou zpěvné a zcela respektují hlasové možnosti jednotlivých typů hlasu. Vždy je na nich patrna autorova důvěrná znalost lidského hlasu, neboť skladatel se v mládí sólovému zpěvu věnoval. Studoval u Nadi Kejřovské a Karla Bermana a skutečnost, že absolvoval konkurz do liberecké opery, svědčí o tom, že se myšlenkou na pěveckou dráhu alespoň nějaký čas vážně zaobíral. Z vlastní zkušenosti tak poznal specifika a problémy interpretace vokálních skladeb. Věděl, že text je nedílnou součástí vokální skladby, a proto výběru textové předlohy písní vždy věnoval velkou pozornost. S literární předlohou se uměl velice dobře sžít a básníkovy myšlenky hudbou ještě umocnit.

Lukáš často nacházel textovou inspiraci u klasiků české a světové poezie (např. Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Fráňa Šrámek, Stěpan Ščipačev) nebo u autorek současné básnické generace (Dagmar Ledečová, Marie Kohoutová). Oslovily ho latinské, české i německé duchovní texty. Nejvíce ho však zaujaly biblické texty starověkého básníka a židovského krále Šalomouna[8]. Některé verše z Knihy přísloví a z Písně písní, ať v latině nebo v českém překladu, zhudebnil vícekrát[9].

Svým hudebním citem dochází Zdeněk Lukáš vždy k naprostému souznění s textem a díky tomu dokáže velmi sugestivně vyjádřit všechny výrazové plochy od patetičnosti a majestátnosti, přes něžnou poetiku až k bujarému veselí. Lukášovy skladby pro sólové hlasy lze klasifikovat z různých hledisek - podle druhu hlasu, kterému je skladby určena, podle doprovodu instrumentálního či sborového, podle užité hudební formy… Podle textové předlohy, kterou autor ke zhudebnění použil, lze rozdělit vokální skladby pro sólové hlasy takto: 

1. Písně komponované na texty básníků.

2. Písně na biblické texty ze Starého zákona (Píseň písní, Šalomounova kniha Přísloví).

3. Skladby na liturgické texty.

4. Písně na jiné latinské texty.

5. Skladby na jiné texty. 

O písních a písňových cyklech jsou podány informace načerpané z uvedených zdrojů a získané studiem partitur, popř. vytěžené z rozhovorů s autorem. Větší pozornost je věnována skladbám, které buď přinášejí něco nového, nebo byly autorkou interpretovány, popř. nastudovány a provedeny jejími studenty z katedry hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

 

1. Písně komponované na texty básníků

 

Lukášovou prvotinou je cyklus písní pro střední hlas a orchestr na slova Stěpana Ščipačeva Sloky lásky, op. 1. Byl dokončen v prosinci 1953[10] a jsou v něm zhudebněny čtyři lyrické básně o lásce ze stejnojmenné sbírky ukrajinského básníka Stěpana Ščipačeva.

1. Večerní hvězdy svit, 2. Jsi všechno, 3. Zdálo se mi, 4. U moře.

Písně jsou psány ve volnějším tempu: moderato, andante (non troppo), moderato allegretto, s několika tempovými i dynamickými změnami (rit. molto, molto piú mosso, accelerando) a v pravidelném rytmu, kopírujícím rytmus veršů. Nedochází ke změnám metra. Melodie je romanticky klenutá, harmonie klasická. Písně jsou strofické s předehrami, mezihrami a dohrou. Zdeněk Lukáš vytvořil typické klasicko-romantické písně vázané na básnickou předlohu, z kterých je patrný jeho smysl pro deklamační stránku slova a cit pro přízvuk, slabičnou délku i větný spád, který později dovede k dokonalosti a který je typickým rysem jeho vokální tvorby. Instrumentace vhodně doplňuje náladu písní. V doprovodu dochází k častému střídání skupin nástrojů se sólovými pasážemi.Premiéra zazněla v r. 1954 v podání Zdeňka Jankovského a Orchestru Československého rozhlasu v Plzni. V témže roce byl natočen v plzeňském studiu v provedení výše uvedených umělců.[11]

 

K tvorbě dalších písní se skladatel vrací až po více než deseti letech pilné kompoziční práce. V prosinci 1964 dokončené Dvě písně, op. 39 jsou napsány pro ženský (dívčí) sbor, baryton, housle a klavír. 1. Noční milování- na báseň Milana Kundery.2. Vavřina - na text lidové poezie.

Noční milování je intimně lyrická píseň, ve které je již patrný Lukášův kompoziční vývoj k novému stylu. Většinou sekundové melodické postupy ve vokální lince jsou bohatě rytmizovány, dochází k častým změnám metra (viz ukázka č. 1).

Akordický synkopický klavírní doprovod s oktávami v basu a melodie houslí v mezihře a dohře evokují lkaní či vzlykání. Stejného instrumentálního motivu použil autor později ve sborové skladbě Pocta tvůrcům.

Premiéra byla provedena 6. února 1965 v Karlových Varech Ženským sborem Pedagogické fakulty v Plzni, který řídil Jaromír Klobouk. Barytonového partu se ujal Dr. Jan Mácha, na housle hrál Václav Lukáš, na klavír doprovázel Vladimír Koula.

 

 

Ukázka č. 1: takt č. 26 - 32

 

 

Protože při komponování zároveň pracoval nebo později spolupracoval se sborovými tělesy, rád skládal písně pro sólový hlas s doprovodem sborového zpěvu, popř. obohaceného ještě instrumentálním doprovodem, které pak sám často koncertně i režijní prací ve studiu realizoval. Tyto písně je možné zařadit jak do písní komorních, tak mezi sborové kompozice. Kromě výše uvedených Dvou písní reprezentují tuto skupinu skladeb i následující tři díla.

Blázen u cesty, op. 72 (1970). Čtyři písně o láskách pro tenor sólo, smíšený sbor, klavír, tamburo rullante a triangl věnované Ing. Václavu Proškovi a České písni.1. Přípitek (Frank Horne, přeložil Zbyněk Kožnar), 2. Pod mostem Mirabeau (Guillaume Apollinaire, přeložil Jaroslav Seifert), 3. Pro tebe má lásko (Jacques Prévert, přeložil Adolf Kroupa), 4. Blázen u cesty (William Butler Yeats, přeložil Jiří Valja). Durata7’15’’. [12]

Ani sis neoblékl frak, op. 211 (1987). Skladba pro mužský sbor, alt (mezzosoprán), housle a tři tamburi na báseň Dagmar Ledečové. Komponováno 11. a 12. 3. 1987 v Praze. Durata 5’45’’.

Teskná píseň Dohráno a dozpíváno, op. 84 (1972) sugestivně spojuje sólový alt s doprovázejícím smíšeným sborem. Je zkomponována na slova Stanislava Kostky Neumanna. Durata 4´. Premiéru zpívala 9. listopadu 1972 v Plzni Věra Hejduková, jíž byla píseň věnována, a Česká píseň se sbormistrem Zdeňkem Lukášem. Nahráno na CD.[13]

 

Cyklus pěti písní pro soprán, flétnu[14] a klavír Prosté písně, op. 112 (1975) napsal skladatel na milostnou poezii českých básníků.[15] Obsahuje tyto písně:

1. Děkuju za sny(Josef Frič), 1: 44; 2. Dejte nám chvíli čistou(Jiří Mahen), 1: 27; 3. Jedna láska, jeden kříž (Vladimír Holan), 1:53; 4. Mezi kvetoucími šípky (Fráňa Šrámek), 1: 13;

5. Pravá láska(Eva Lukášová[16]), 2: 22. Durata cca 9´.

Tempa jsou udávána italským názvoslovím a zpřesněna metronomicky. Melodie písní v rozsahu d1 – g2 jsou tvořeny převážně sekundovými kroky v jednoduchém rytmu a ve většinou jednotném metru. V úvodu první písně se objevuje velká triola v partu flétny a následně i ve zpěvní lince ( viz ukázka č. 2).

 

 

Ukázka č. 2: takt č. 1 - 2

 

V písni Nechte nám chvíli čistouhrají flétna s klavírem často v oktávách a vyvolávají tak silný pocit naléhavosti. Filozoficky zaměřená Jedna láska, jeden kříž začíná bez doprovodu nástrojů, levá ruka klavírního doprovodu postupuje důsledně v paralelních kvintách. Píseň Mezi kvetoucími šípky je jednou z mála Lukášových strofických písní. Melodie se v jednotlivých slokách posunuje v sekvencích nad zadrženým basem (viz ukázka č. 3).Dochází ke střídání 5/8 a 4/8 metra v ostrém staccatovém doprovodu klavíru (viz ukázka č. 4). Poslední píseň uvozuje rytmický recitativ na jednom tónu, typický Lukášův prvek, který nacházíme v mnoha dalších vokálních skladbách. V klavírním doprovodu je melodie v pravé ruce melismaticky zdobena a doprovázena paralelními kvintami nebo rytmizovanými akordy (viz ukázka č. 5).

 

 

Ukázka č. 3: takty č. 9 - 12, 23 - 26, 37 - 40

 

 

Ukázka č. 4: takt č. 8 -11

 

 

Ukázka č. 5: takt č. 1 – 11

Premiéra zazněla v Praze v roce 1975 v provedení Anny Bortové a Jana Hecla, za klavírního doprovodu Jaroslava Koláře. Natočeno na CD.[17]

 

Písecká, op. 195 (1984). Píseň pro nižší hlas a klavír na úryvek stejnojmenné básně Ivana Skály je věnována Lukášově přítelkyni, altistce Daně Strnadové. Durata 2’.

V mírném tempu a většinou v sekundových krocích plynoucí melodie této písně (v rozsahu a – e2) vystihuje atmosféru tichých večerů u řeky ve městě. Každodenní monotónnost naruší víkendové oživení zvuků řeky hlasy a smíchem mládeže, scházející se u jezu za městem. Vzruch se projeví triolami v pěvecké lince i v klavírním doprovodu (viz ukázka č. 6).

 

Ukázka č. 6: takt č. 27 - 32

 

Rychle se střídající arpeggia v klavírupřipomínají výbuchy smíchu, které básník přirovnává k výbuchům sopky (viz ukázka č. 6). V následující všední dny se vše opět zklidní. I hudba se vrací k původnímu klidnému plynutí. Tento až nudný klid je v závěru písně umocněn pro skladatele typickými oktávami (viz ukázka č. 7).

 

 

Ukázka č. 7: závěr písně

 

Pět písní, op. 199 (1985) pro nižší hlas a klavír na krásné verše Dagmar Ledečové, z nichž dvě jsou věnovány dětem (píseň č. 3 a 5).

1. Odejdi čase, 1: 25; 2. Zas číhá půlnoc, 2: 00; 3. Ukolébavka, 0: 40; 4. Podzimní pláč, 2: 25; 5. Hora cinká, 2: 00. Durata 8’30’’.

V cyklu převažují písně  v mollových tóninách, písně s dětskou tématikou jsou v dur. Velmi zpěvné a často expresivní melodie písní, obohacené o malé sekundy, se pohybují v rozsahu a - e2.Písně majítří nebo čtyřdílnou malou písňovou formu, poslední píseň má formu malého ronda.

V rytmické složce najdeme jak pravidelný rytmus, tak synkopy či rychlé trioly (ukázka č. 10), časté jsou změny metra (viz ukázka č. 8)

 

 

Ukázka č. 8: takt č. 1 - 5

 

V klavírním doprovodu je zajímavé střídání rozkladů akordů se staccatovanými šestnáctinovými hodnotami v Ukolébavce. Arpeggia akordů postupují po malých sekundách dolů a zároveň nejvyšší hlasy v obou rukou zůstávají ležet na jednom tónu. Vytvářejí tak stranný pohyb, typický pro Lukášovu tvorbu (viz ukázka č. 9).

 

 

 

 

Ukázka č. 9: Ukolébavka

 

 

 

Takt č. 1 – 3 a 5 - 8 Takt č. 9 - 10

 

V závěru skladeb se již tradičně objevují zahuštěné akordy clusterového typu a paralelní oktávy (viz ukázka č. 10).

Ukázka č. 10: takt č. 37 - 38

 

V poslední písni tohoto písňového cyklu najdeme zvukomalbu i clusterové akordy v oktávách v rychlé mezihře (viz ukázka č. 11).

 

 

Ukázka č. 11: Hora cinká

 

 

 

Takt č. 33 - 34 Takt č. 53 - 54

 

 

 

Zasadit strom, op. 215 (1988). Cyklus šesti písní pro hlubší hlas a smyčcový komorní orchestr (nebo klavír) na verše Dagmar Ledečové. Komponováno 27. 1. – 22. 2. 1988.

1. Můj strom, 2: 40; 2. Dřevěná pohádka, 2; 3. Hýčkejte ptáčky, 2: 30; 4. Milenci jabloní, 1: 25; 5. Alespoň stín, 3: 40; 6. Zasadit strom, 2: 00. Durata 14´15´´.

V úvodní písni jako by básnířka chtěla navodit vyprávění pohádky (přilétali bájní ptáci). Vzpomínkami se vrací do dětství a je překvapena, že po letech nachází svůj oblíbený strom, který podněcoval a rozvíjel dětskou fantazii. Následuje vyprávění vtipné Dřevěné pohádky, která přechází v lyrickou báseň o zázraku zrození. V dalších dvou básních je strom opět v centru pozornosti. Nejdříve rozkvetlá jabloň jako symbol lásky, poté lípy se vzpomínkami na matku. Závěrečná píseň dala název celému cyklu. Vyzdvihuje poslání rodiny zplodit děti, zabezpečit jim jistotu domova a zasadit ne jeden strom, ale celý sad, aby si děti měly kde hrát a kam se vracet. Melodická linka bez větších skoků se pohybuje v rozsahu a – es2. Střídání nálad je hudebně podpořeno častým střídáním temp, rytmických figur i metra. Písně obsahují náznaky volné tonality a časté modulace jsou podloženy disonantními souzvuky. Autor opět bohatě využívá oblíbené paralelní kvinty a oktávy i stranný pohyb.

Premiéra zazněla 12. března 1989 v pražském Rudolfinu v podání Karla Bermana a Sukova komorního orchestru, dirigoval Vladimír Válek.

Ukázka č. 12: takt č. 47 – 52, Zasadit strom

 

Báseň, op. 219[18] (1988). Čtyři písně pro vyšší hlas a klavír na verše Marie Kohoutové oslavují sílu poezie a vzdávají hold básnickému slovu. Písně nemají názvy, ale jejich začátky jako by byly současně i nadpisy.

1. Báseň se nesmí mluvit, ani nahlas říkat, 3: 00; hovoří o něžném hýčkání básně pro její křehkost. 2. Mám o tebe strach, básničko, 1: 35; dramatická píseň s expresívním, naléhavým opakováním části textu a s uklidňujícím závěrem: „Čeho se bojíš? Z kořenů proudí do tebe síla, jen mít dost slov, abys promluvila.“

3. Báseň vyhasla jak ohýnek v peci, 1: 20; optimistický pohled na svět podpořený svěží hudbou: vyhasla, ale stačí jiskřička, aby se znovu rozhořela.

4. Báseň je jako dítě, 3: 00. Tato píseň je jemnou ukolébavkou. V závěru se pro zdůraznění opakuje začátek básně: Narodí se, když přijde čas. Musíš ji hned v plenkách k srdci přivinout, aby slyšela jeho tep. Báseň je jako dítě… Durata cca 9’ [19].

 

Škola noci, op. 221 (1988). Pět písní pro tenor a klavír na básně anglického renesančního autora Johna Donneho (1571-1631[20]). Komponováno 15. – 31. prosince 1988.

1. Píseň, 3: 10; 2. Rozbřesk, 2: 35; 3. Lásko lásek, 2: 00; 4. Přízrak, 3: 00; 5. Sonet smrti,1: 20. Durata 12’15’’.

Intonačně i rytmicky náročná melodická linka písní na sonety intimní lyriky se pohybuje ve vypjaté poloze v tónovém rozsahu f 1 – h2 (tenor f – h1). Nalezneme zde Lukášovy typické kompoziční prvky, jako jsou chromatické postupy v melodii či v klavírním doprovodu, paralelní oktávy a metro rytmická proměnlivost (viz ukázka č. 13). V závěru skladeb se tradičně objevují zahuštěné akordy clusterového typu.

 

 

Ukázka č. 13: takt č. 1 - 7

 

Písně byly zaslány tenoristovi Vladimíru Doležalovi[21]. Z korespondence s tímto umělcem vyplynulo, že „k provedení před dvaceti lety nedošlo vzhledem k revolučnímu kvasu. A tak je pravděpodobné, že toto dílo zůstalo veřejnosti zatím utajeno“.[22]

 

Mariánské písně, op. 235 (1991). Cyklus písní na verše Marie Kohoutové pro soprán a saxofonový kvartet nebo klavír. Komponováno v květnu 1991.

1. Boží muka, 2: 18; 2. Panenka Marie, 2: 13; Beránek chundelatý, 1: 45; 4. Boží soud, 4: 35; 5. Socha, 2: 15; 6. Sólo pro pírka holubí, 2:10. Durata cca 15’ [23]. Věnováno autorce veršů.

Zde skladatel zhudebnil básně v próze. První tři písně navozují pocit liturgického textu, který se jazykem přibližuje lidové poezii. Klasické náboženské axiomy jsou propojeny jazykem obecné češtiny. Výsledný dojem je silně citově zabarvený, opřený o lásku křesťanskou i lidskou. Skladatel používá prosté, střídmé hudební prostředky - většinou sekundové postupy v melodii (viz ukázka č. 14).

 

Ukázka č. 14: takt č. 24 - 28 (Boží muka)

 

Zajímavé je, že se vůbec neobjevují změny metra, tak časté v ostatních písňových cyklech. V klavírních předehrách, mezihrách a dohrách je často použit melismatický doprovod podložený prázdnými kvintami a oktávami (viz ukázka č. 15).

Ukázka č. 15: takt č. 1 - 3

 

Boží soud je postaven na paradoxu a kontrastu v textu i v hudbě: hřích Mariin - soud sboru andělů. Láska je ctěna i odsouzena. Marie hledá svou složitou cestu lásky na Zemi, neboť: „V nebi je moc černá, v pekle zas moc bílá!“

 

Ukázka č. 16: Text písně Boží soud

 

V nebi pod mrakem hrozivým stála temná soudní síň. Sboru andělů a svatých Pán Bůh předsedal, svatý Petr zapisoval. Pán Bůh v bílé říze vstane, knihu hříchů otevře:

„Na dnešním soudním přelíčení potrestáme Panenku Marii. V světě lidském se zkazila, po mužích oči točila, přitom jediná z nás živé dítě rodila, čistá však, neposkvrněná zůstala. Což ti to nestačilo, Marie?“Copak vám, nebeská chaso, vám je v nebi teplo, dobře, ale já na podstavci kamenném v větru, dešti studeném musím dole mezi lidmi stát, vidět jejich hoře; i vaše srdce by roztálo! Lásky čisté se však lidé báli, že jsem pro ně svatá. Zato ďábli, čerti neváhali, do žáru lásky pekelné mne vtáhli. Za milence mám já krále čertů rohatého, Lucipera samého!

Když to sbor andělů a svatých slyšel, jak sršání úl zahučel. „Těžkou vinou jsi zhřešila, že jsi po lásce toužila, Lucipera milovala. Za to budeš z ráje vyhoštěna, mezi lidskou chátru vyhnána!“

Panenku Marii andělé chytili, na zem vystrčili. Andělice pomstou ječely, přitom by s ní na zem jít chtěly; souží je vidina objetí pekelného žáru lásky vášnivého.

Marie, panna svatá neví, kam jít by měla. „V nebi jsem moc černá, v pekle zas moc bílá. Půjdu tedy po cestě klikaté, růžemi i trním poseté, tam kam patřím mne ona sama zavede.

 

V písni Socha je zpracováno vyprávění místní pověsti o poutníkovi, který zkameněl, když se dotkl zakleté sochy. Poslední píseň je reminiscencí modlitby ke svaté Marii – štěstí se podobá holubím pírkům.

Premiéra písňového cyklu se konala 15. října 1991 jako přímý přenos koncertu v budově Českého rozhlasu v Praze. Účinkovala Marta Filová za doprovodu Pražského saxofonového kvartetu. Hudební režie Jan Málek.

V árii pro soprán a klavír Adio, krásný plameni, op. 316, kterou Zdeněk Lukáš zkomponoval na jaře 2000 na žádost „Muzea Bertramka“, ho inspirovaly lyricko-meditativní verše Jaroslava Seiferta z poemy Mozart v Praze. Durata 6’.[24]

Skladba v rozsahu c1 – g2má velkou písňovou formu s kodou, ve které zaznívá augmentace hudebního motivu i textu „Adio, krásný plameni“ (viz ukázka č. 17). V klavírním doprovodu se střídají clustrové akordy (viz ukázka č. 16), s figurativními rozklady podloženými kvintami a oktávami (viz ukázka č. 17).

 

Ukázka č. 16: takt č. 55 - 59

 

Ukázka č. 17: takt č. 135 - 139

 

Premiéra zazněla v září 2000 na Bertramce v podání Gabriely Eibenové a Jitky Čechové.

 

2. Písně na biblické texty ze Starého zákona

 

2. 1 Píseň písní (Nejkrásnější z písní Šalomounových)

 

Píseň písní je sbírkou „svatebních“ písní z doby Šalomounovy, pravděpodobně z 5. – 3. století před Kristem. V alegorickém textu je milostný vztah chápán obrazně jako vztah Hospodina k Izraeli[25].

Zdeněk Lukáš zhudebnil texty této sbírky celkem čtyřikrát. Vznikly písňové cykly pro různé druhy hlasu i pro odlišné nástrojové obsazení. Poprvé je použil při komponování písní v roce

1996 a nazval je Písně Šulamit, op. 280. Cyklus obsahuje čtyři milostné písně pro alt a housle sólo na Šalomounovy[26] verše.

1. Jsem kvítek šáronský, 2: 00; 2. Hlas mého milého, 2: 10; 3. Pojď, můj milý, 1:40;

4. Zburcovala jsem tě, 2: 00. Durata 7’50’’.

Třetí a čtvrtou píseň tohoto cyklu provedly v premiéře 28. dubna 1999 v Západočeké galerii „13“ v Plzni studentky katedry hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity altistka Eva Procházková-Skalová a houslistka Ivana Mašková.

Už v r. 2000 autor uvažoval o přepracování tohoto cyklu pro mezzosoprán a smyčcový kvartet[27], o přidání páté písně Probuď se vánku před píseň závěrečnou i o přejmenování na Kvítek šáronský, op. 280. Při konzultacích nad připravovanou studii[28] jsme se s autorem domluvili, že původní cyklus bude uváděn jako op. 280a , nový pěti písňový cyklus zinstrumentovaný pro smyčcový kvartet a transponovaný do vyšší polohy pro mezzosoprán bude nazván Kvítek šáronský a bude evidován jako op. 280b.

V současné době existují kromě původní partitury ještě dvě další verze, které však obsahují jen původní čtyři písně s doprovodem houslí. Jsou v nich provedeny určité úpravy v pěveckém i houslovém partu a obě jsou nazvány Kvítekšáronský, op. 280.

1.    Jsem kvítek šáronský

1.    Jsem kvítek šáronský

píseň, v jejíž melodii v rozsahu h - e2 se často vyskytují kvartové skoky, je zapsána ve velké dvoudílné formě s návratem prvního dílu rozšířeného o introdukci. Druhou úpravou byla v závěru pozměněna pěvecká linka (viz ukázky č. 18 a 19).

 

 

Ukázka č. 18: takt č. 31 - 35, původní verze

 

Ukázka č. 19: takt č. 31 - 35, 3. verze

 

Také v houslovém partu byla původní melodie (viz ukázka č. 20) ozdobena (viz ukázka č. 21) a následně ještě rytmicky upravena (viz ukázka č. 22). Poslední verze je obohacena o dvojhmaty v dohře houslí.

 

Ukázka č. 20: takt č. 13 - 15, původní verze

 

Ukázka č. 21: takt č. 13 - 15, 2. verze

 

 

Ukázka č. 22: takt č. 15, 3. verze

 

2.    Hlas méhomilého

Píseň má velkou dvoudílnou formu rozšířenou o introdukci a mezivětu. Melodie v rozsahu c1 -e2 i houslový doprovod jsou jednoduché. Skladatel využívá napětí mezi tóny církevního modu. Např. interval zvětšené kvarty f1- h1 mezi houslemi a pěveckou linkou očekává rozvedení do čisté kvinty, tzn. počáteční tón zpěvní linky pokračuje půltónem na c2.

 

 

Ukázka č. 23: takt č. 7 i 33

 

V této písni došlo jen k nepatrné změně v posledních dvou taktech pěvecké linky při první úpravě a v partu houslí při druhé úpravě cyklu (viz ukázka č. 24).

 

Ukázka č. 24: takt č. 37

1.a2. verze 3. verze

 

3. Pojď, můj milý

V původně napsané písni se melodie pohybuje v rozsahu a - c2, u verze č. 2 i č. 3 pak až do f2. Píseň má charakter ronda. Stále se navrací melodický, rytmický i textový motiv vábení (Pojď, můj milý) doprovázený rytmickým ostinatem kvint, kvart a tercií v houslích, které evokuje dusot koní.

Ve verzi č. 2 postupuje zpěvní linka v taktu č. 22 vzhůru tercií namísto drženého tónu. Dochází také k výrazné změně počtu taktů části a´´: místo 4+9 je závěrečná část rozšířena na 8+10 taktů. Úpravou melodie vznikl i nový melodický vrchol skladby (viz ukázky č. 25 a 26).

Ukázka č. 25: takt č. 42 - 52, původní verze

 

Ukázka č. 26: takt č. 42 - 52, 2. verze

Poslední úprava již jen minimálně mění pěvecký part předchozí úpravou inovované části (viz ukázka č. 27)

 

Ukázka č. 27, takt č. 48, 3. verze

 

4. Zburcovala jsem tě

Pěvecká linka písně je napsána v rozsahu a - e2. Formu lze určit jako velkou třídílnou, rozšířenou o introdukci. Skladba má říkadlový charakter lidové písně a vypráví milostný příběh.

Píseň byla velmi pozměněna již první úpravou. Do houslového partu přibylo velké množství ozdob a posuvek, v závěru skladby je změněn i text. Závěreččást je rozšířena o takt a změna melodie přinesla i nový melodický vrchol skladby (viz ukázky č. 28 a 29).

 

 

 

Ukázka č. 28: takt č. 42 - 60, původní verze

 

Ukázka č. 29: takt 42 - 62, 2. verze

 

 

Melodická úprava v pěvecké lince (viz ukázka č. 30) a tečkovaný rytmus v taktu č. 23 pak již jen nepatrně pozměnily konečnou úpravu písně.

 

2. verze 3. verze

 

Ukázka č. 30: takt č. 36

 

V žádné ze dvou zatím dostupných verzí cykluKvítek šáronský, op. 280 se ovšem nevyskytuje výše jmenovaná pátá píseň. Výsledkem nedotažení původního úmyslu jsou dvě přepracované a přejmenované verze původního cyklu Písně Šulamit. Můžeme předpokládat, že jsou to pracovní verze k dílu Kvítek šáronský,[29] op. 326 (2002), cyklu pěti písní pro mezzosoprán a smyčcový kvartet na verše krále Šalomouna.

1. Jsem kvítek šáronský, 2. Hlas mého milého, 3. Pojď, můj milý, 4. Probuď se, vánku, 5. Zburcovala jsem tě.

V pozůstalosti Z. Lukáše se tento opus nenachází, proto tuto hypotézu zatím nemůžeme ověřit porovnáním konečného výsledku s oběma pracovními verzemi.

V budoucnu snad bude partitura tohoto cyklu k dispozici, neboť všech pět písní tohoto cyklu bylo dle programu provedeno na koncertě festivalu Tribuna komorní písně v září 2006 Olgou Černou v klavírní verzi.

 

Texty Šalomounovy Písně písní se staly Zdeňku Lukášovi předlohou ještě ke dvěma písňovým cyklům:

Písně Šalamounovy, op. 284 (r. 1996) Čtyři písně pro baryton a klavír na texty z Šalo-mounovy Písně písní.

1. Jsi krásná, přítelkyně moje, 2. Do zahrady své jsem přišel, 3. Se mnou z Libanonu půjdeš, 4. Oč krásnější je tvé laskání.

Premiéra se konala v Praze v r. 1998 na koncertě při příležitosti oslav skladatelových sedmdesátých narozenin. Barytonový part přednesl Jaromír Kříž za klavírního doprovodu Jaroslava Šarouna.

Z nejkrásnějších písní Šalomounových, op. 297 (1998). Kantáta[30] na verše Píseň písní pro soprán, baryton a orchestr. Komponováno v dubnu – květnu 1998. 1. Zrod lásky, 6: 00; 2. Zrání lásky, 3: 50; 3. Tajemství lásky, 4: 00; 4. Opojení láskou, 4: 00; 5. Jedinečnost a pečeť lásky, 5: 30. Durata 24’.

Premiéra se konala 17. září 1999 na festivalu Pontes[31]v Kutné Hoře. Zpívala Zdena Kloubová a Vladimír Chmelo, Virtuosi di Praga dirigoval Oldřich Vlček.

Všechny části tohoto opusu jsou koncipovány jako rozhovor milenců. Melodická linka je dle charakteru textové předlohy rozdělena mezi sólo soprán a baryton. Autor zde zhudebnil jiné verše Šalomounovy Písně písní. Jen ve druhé a v poslední části se vrací k textu zpracovanému v předchozích cyklech.

Na začátku i v závěru druhé části, nazvané Zrání lásky, autor cituje v transpozici o malou tercii výše (z A dur do C dur) melodii (14 taktů) i s doprovodem houslí (12 taktů) úvodní píseň Jsem kvítek šáronský z původního cyklu Písně Šulamit. (viz ukázka č. 31).

Až ve finále (posledních 13 taktech) závěrečné skladby Jedinečnost a pečeť lásky se oba hlasy spojí a ve výškově i dynamicky vypjaté poloze dokončí skladbu dvojhlasně v terciích a v závěrečném zvolání (Hospodinův) pak v čistých kvintách.

 

 

 

Ukázka č. 31: takt č. 1 - 14

 

 

2.2 Šalomounova kniha Přísloví

 

Tyto biblické texty se staly předmětem Lukášova kompozičního zájmu jak v českém překladu, tak i v latinské verzi a to vždy několikrát.

 

2.2.1 Skladby na české texty

 

Texty čerpal autor z nám neznámého vydání Bible kralické z knihy Přísloví, které se od překladu dostupného na Internetu liší jen v detailech.[32] Staročeské výrazy jsou nahrazeny výrazy nebo tvary současné spisovné češtiny. Je možné, že si text současnému jazyku přizpůsobil Lukáš sám. Např. „anobrž zmotaní jsou na cestách svých“ je Lukášem použit text „protože zmateni jsou na cestách svých“. V poslední písni nahrazuje tvary staré češtiny mladšími tvary: prve.-.dřív, kdož - kdo, provodí - přivodí,….

První zhudebnění této textové předlohy najdeme v cyklu Písně Moudrosti I., op. 95 (1973) pro hlubší hlas a klavír na verše ze Šalomounovy knihy Přísloví.[33]

1. Když vejde Moudrost v srdce tvé, cca 2: 00; 2. Nechť neodcházejí věci od očí tvých, cca 2:00; 3. A Moudrost volá, cca 1: 00; 4. Poslouchej, synu můj, cca 1: 50; 5. Před věky ustanovena jsem, 2: 30. Durata cca 10’. Věnováno Dr. Vlastě Bokůvkové.[34] Premiéra zazněla 31. května 1974 v Litoměřicích v podání Vlasty Bokůvkové a Jany Jindrové.

Cyklus vznikl v době Lukášova experimentování a hledání nových kompozičních principů v plzeňském elektroakustickém studiu a je ho možno řadit do oblasti aleatorické nebo témbrové hudby. Určení tónového, popř. akordického centra je často velice subjektivní, neboťhudební materiál nevykazuje takové vlastnosti, aby bylo definováno jednoznačně. Cyklus je založený na barevnosti clusterových a jiných disonantních akordů doprovodu, mnohdy až nepříjemných souzvuků. Pěvecká linka je bohatá na nezpěvné kroky a skoky velice choulostivé na intonaci a zanechává ve mně spíše dojem, že si musí proklestit cestu doprovodem, než aby jím byla podporována. Můžeme v tom spatřovat určitou analogii s „Moudrostí“ a její cestou životem.[35]

V první písni se v pěvecké lince, která plyne nad netradičním doprovodem (v levé ruce zadržované c2, v pravé rucedes2, des3 v rytmicky náročných šestnáctinových hodnotách) objevují intonačně náročné skoky (viz ukázka č. 32 Když vejde Moudrost v srdce tvé)

 

Ukázka č. 32: takt č. 10

 

 

Po monotónní rytmické deklamaci textu, podložené oktávami a akordy v klavírním doprovodu, přechází melodie druhé písně - Nechť neodcházejí věci od očí tvých - málo zpěvnou malou sextou do opakujících se zpomalujících malých tercií a je zakončena rytmicky náročnou dohrou podloženou v levé ruce akordickými clustry. To vše ve volném taktu. Jde o jednodílnou formu bez vnitřního členění. Celá skladba je ve velmi slabé dynamice.Doprovod je založen na dudácké kvintě, ke které skladatel přidává tóny tak dlouho, až vzniknou akordy clusterového typu. Závěr skladby je oživen velmi rychlým pohybem klavírního partu, který se postupně zpomaluje (viz ukázka č. 33).

 

Ukázka č. 33

 

Patrně nejvíce disonantních pasáží najdeme v písni A Moudrost volá. Do melodie, která sice neoplývá tolika nezpěvnými skoky, znějí v doprovodu ostré disonance v rozsahu pěti oktáv. Dynamicky silný zvukomalebný tremolový pohyb v obou rukou klavírního doprovodu předchází textu „V největším hluku volá…“ a je velmi působivým hudebním vyjádřením obsahu textu.

 

 

 

Ukázka č. 34: takt č. 5 -8

 

Písně Moudrosti II., op. 126 (1977). Skladba pro hluboký ženský sólový hlas a komorní soubor, volně komponovaná na výběr veršů ze Šalomounovy knihy Přísloví. Psáno o jarních prázdninách (13. – 19. března 1977) v Jílovém. Komponováno pro alt, flétnu 1., flétnu 2., hoboj, klarinet B (cimbálek, triangl), fagot, housle 1., housle 2., violu, kontrabas (velký činel, hluboký buben), harfu. Cimbálek lze nahradit 2. harfou, všechny uvedené bicí nástroje lze obsadit zvláštním hráčem. Durata 12’.

Premiéra zazněla 2. května 1979 v Městské knihovně v Praze. Alt zpívala Eva Marková -Kouňovská, soubor Musica Bohemica řídil Jaroslav Krček.

Podobně jako v cyklu Písně Moudrosti I. skladatel poskládal textovou předlohu z částí veršů z knihy Přísloví Starého zákona. I když název díla zmiňuje Písně Moudrosti, jedná se o jednu prokomponovanou skladbu, ve které se střídají části orchestrální se sólovým zpěvem. Vznikla čtyři roky po premiéře předešlého cyklu, zapadá tedy do stejného tvůrčího období.

Na rozdíl od předchozího cyklu již neužívá velkých melodických skoků, zpěv je realizován deklamací v rozsahu od a do c2 a navozuje atmosféru církevních obřadů. Orchestrální part užívá často ostrých disonancí. Skladbanese rysy velké třídílné formy, rozšířené o introdukci, dvě mezivěty a kodu. Nejsou v ní značeny takty.

 

A moudrost volá, op. 286 (1997). Sedm písní pro bas sólo a orchestr na Šalomounovy verše.[36]

1. Přísloví Šalomouna[37], 3: 00; 2. Když vejde moudrost v srdce Tvé, 3. Synu můj, 2: 00;

4. A moudrost volá, 5. Poslouchej otce svého, 6. A já, moudrost, 7. Před léty ustanovena jsem. Durata cca 17’.

 

2.2.2 Skladby na latinské texty knihy Přísloví

 

Přísloví, op. 186 (1983). Cyklus tří písní pro hlubší hlas na latinský text ze Šalomounovy knihy Přísloví s doprovodem klavíru (varhan) 1. De fructu oris sui, 2: 00; 2. Quis potest dicere, cca 3: 00; 3. Luxuriosa res, 3: 35. Durata 8’40’’[38]. Premiéru 26. července 1983 v kostele sv. Jakuba v Praze s varhanním doprovodem zpíval Eduard Haken

V prosinci 1983 zinstrumentováno pro alt (bas) a orchestr. Z dalšího provedení Virginií Walterovou za klavírního doprovodu Jaroslava Šarouna byla v Klementinu v Praze pořízena nahrávka.

Písně vycházejí z textu Starého zákona, druhé sbírky Přísloví Šalomounova a Lukáš si tento citovaný text velice oblíbil. Jiné verše se podobné pocty, aby byly zhudebněny tolikrát, nedočkaly[39].

 

 

1.    De fructu oris sui

 

De fructu oris sui unusquisque replebitur bonis.Z ovoce úst svých každý nasycen bude

blahem

Et juxta opera manuum suarumretribuetur ei.a podle skutků rukou svých odplaty dojde.[40]

 

Přísloví 12, 14: Ovocem svých úst se každý dobře nasytí, skutek rukou se člověku vrátí.[41]

 

Píseň je napsána ve velké dvoudílné forměs introdukcí, mezivětou a kodou. Pěvecký part se pohybuje v rozsahu b – des2.

Klavírní předehra začíná v silné dynamice paralelními oktávami drženými jako prodleva v basu. Tremolový pohyb pravé ruky v kvintole dvaatřicetinových hodnot v tříčárkované oktávě připomíná fanfáry a v různých obměnách zaznívá v celé skladbě, zpomaluje se a zeslabuje jako ozvěna (viz ukázkač. 35).

Ukázka č. 35: takt č. 1 - 2 Ukázka č. 36: takt č. 43

 

V průběhu celé skladby metrum vychází ze zpívaného textu a často se mění. Pravidelná kráčející pulsace působí dojmem jistoty. Skladbu uzavírá koda, ve které se ve vypjaté poloze opakují poslední slova přísloví. Melodie v augmentaci připomíná začátek pěveckého partu. V levé ruce doprovodu jsou použity clustrové akordy ústící ve zklidňující tóniku (viz ukázka č. 36).

 

2. Quis potest dicere

 

Quis potest dicere: mundum est cormeum ,Kdo může říci: čisté jest mé srdce,

Purus sum a peccato ? uchránil jsem se provinění?

 

Přísloví 20, 9: Kdo může říci: „Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu?“[42]

 

Pomalá píseň o rozsahu a – e2 je tonálně ukotvená v e moll s modulací do C dur a má malou třídílnou formu rozšířenou o krátkou mezivětu a kodu. Dvoutaktová předehra s basovou prodlevou a v pravé ruce s dvaatřicetinovou ozdobou akordických tónů připomíná hru na loutnu z období hudební renesance. Téma písně nastupuje v nízké dynamice a deklamační způsob přednesu na několika tónech připomíná zpěv kněze při církevním obřadu. Rytmický motiv je v 5. až 6. taktu rozšířen i melodicky. Bas je v prodlevě na kvintě.

 

Ukázka č. 37: takt č. 3 – 6

Druhá částzačíná dynamickým a melodickým skokem sexty (takt 22 až 24) a je podpořena změnou doprovodu. Ostinátní bas a tremolové figury v pravé ruce kopírují pohyb melodie.

Po repetici dochází k pozvolnému zklidnění podpořenému prodlevou v basu. V závěru skladby se ozývá známá melodie z první části s drobnými změnami v doprovodu. Na jejím konci se objevuje v levé ruce akord clusterového typu (viz ukázka č. 38) a podobně jako v předešlé písni pak končí na tónice.

 

Ukázka č. 38: takt č. 47 - 48

 

 

3. Luxuriosa res

 

V této písni je text vytvořen spojením dvou přísloví.

Luxuriosares vinum , et tumultuosaebrietas,Bujná věc je víno a bouřlivá opojení,

quicumque his delectaturnon erit sapiens. kdokoli si libuje v nich, nebývá moudrý.

Přísloví 20, 1: Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.[43]

 

In semita iusticiae vita, Na stezce spravedlnosti je život,

iter autem deviumducit ad mortem. ale cestá bludná vede k smrti.

Přísloví 12, 28: Na stezce spravedlnosti je život, tato cesta nesměřuje k smrti.[44]

 

Rozsah pěvecké linky: g – es2. Zpěv nastupuje veselím z vinného opojení ve forte po devíti taktové předehře. Rytmicko-melodický motiv v klavíru kopíruje v levé ruce melodickou linku v paralelních oktávách se synkopickým doprovodem pravé ruky. Augmentace původně jednotaktového motivu (12. takt) je zvýrazněná větším melodickým pohybem.

Pravidelný akcentovaný tep osminových hodnot v melodii, připomínající hlučné projevy opilce, jsou doprovázeny triolovými arpeggii tónického kvintakordu (viz ukázka č. 39). Stejně jako v předešlé písni se objevuje augmentace posledního slova předešlého taktu (21. takt), na jejímž konci se rozbí rychlá modulace v triolových hodnotách, motiv je s malými obměnami transponován o velkou sekundu nahoru. V levé ruce se v basu opakuje tón b1 střední hlasy v terciíchkopírují melodii sólového hlasu. Pravá ruka zajišťuje pravidelný tep skladby v triolových hodnotách. Tichou pulsaci naruší náhlé vzedmutí doprovodu (sub f) a sólový hlas končí výkřikem. Následuje zklidnění. Na položených akordech levé ruky se střídáním tečkovaných kvint s oktávou je deklamací na několika tónech opět navozena atmosféra liturgie. Rychlým tremolovitým pohybem v pravé ruce v posledních dvou taktech pokračuje skladba D. C. al Fine (viz ukázka č. 40).

 

Ukázka č. 39: takt č. 17 - 18Ukázka č. 40: takt č. 66-67

 

V roce 2005 vydána tiskem verze Proverbs (Přísloví)[45] [46]. Obsahuje pět písní:

1. De fructu oris sui, 2. Multi homines, 3. Quis potest dicere, 4. In semita justiciae vita,

5. Luxuriosa res. Durata 12’.

Píseň č. 2 a č. 4 jsou převzaty a přepracovány pro sólový hlas z původní 1. a 2. skladby sborového cyklu Parabolae Salomonis, op. 44. V písni Multi homines skladatel melodii rozdělenou mezi smíšený čtyřhlas snížil o čistou kvartu a původní harmonie i rytmus jsou zakomponovány v klavírním partu. Píseň In semita justiciae vitae je pro sólový hlas převzatá v původní tónině, poslední 4 takty jsou upraveny tak, aby závěr skladby nebyl pro zpěváka příliš vypjatý.

 

 

Mundum est cor meum, op. 283 (r. 1996). Cyklus čtyř písní pro soprán (tenor) a klavír (nebo smyčcový kvartet) na texty Šalomounových Přísloví.

1. Quis potest dicere, 2. De fructu oris sui, 3. Multi homines, 4. Luxuriosa res. Durata 12’. Komponováno pro Gabrielu Eibenovou a Jitku Čechovou.

Premiéra zazněla v Praze v r. 1997 v podání obou umělkyň. Verze se smyčcovým kvartetem byla poprvé realizována v r.1998 v Litomyšli Gabrielou Eibenovou a Panochovým kvartetem.

 

Multi homines misericordes vocantur, Mnoho lidí vynáší svou dobrou vůli,

Virum autem fidelem quis inveniet? Ale kdo najde člověka spravedlivého?[47]

 

Skladatel používá nejen stejný text jako v předchozím písňovém cyklu, ale i prostředky, které jsou pro něj charakteristické, a to jak ve zpěvním partu, tak v nástrojovém doprovodu. Je to např. deklamace na jednom tónu (viz ukázka č. 41) nebo časté skoky a zpěv zmenšených a zvětšených intervalů (viz ukázka č. 42).

 

Ukázka č. 41: takt č. 17 - 21, De fructu oris sui

 

Ukázka č. 42: takt č. 5 a 6, Luxuriosa res

 

Zajímavý a intonačně náročný je bez doprovodu zpívaný začátek druhé písně (viz ukázka č. 43)

 

Ukázka č. 43: takt č. 1 - 14

 

 

Rytmická stránka klavírního doprovodu je velmi náročná (viz ukázky č. 44)

 

Ukázka č. 44:

 

takt č. 1 - 6, Quis potest dicere

 

 

takt č. 15-– 17, De fructu oris sui

Quis potest dicere?, op. 346 (2005). Čtyři písně pro soprán, violu, smyčcový orchestr, triangl a bubínek na Šalomounovy verše Přísloví. Dokončeno v Jílovém v květnu 2005.

1. Quis potest dicere, 2: 00; 2. De fructu oris, 2:00; 3. Multi homines, 2: 30; 4. Luxuriosa res, 1: 30. Durata cca 8’. Komponováno pro Soubor českých filharmoniků,Gabrielu Demeterovou (viola) a Olgu Jelínkovou (soprán).

Zdeněk Lukáš opět použil stejné texty jako v cyklu Mundum est cor meum, dokonce ve stejném pořadí. První a poslední píseň jsou nově zkomponované a použil v nich jen jednotlivé motivy ze stejnojmenných písní předešlého cyklu. Píseň Multi homines je zařazena ve stejném znění, píseň De fructu oris je transponována o velkou sekundu výše.Všechny písně jsou opatřeny instrumentací pro violu sólo a orchestr se sporadickým výskytem partu pro rytmické nástroje.

 

Lucerna Domini, op. 260 (1994). Skladba pro sólový střední hlas (nejlépe baryton), tříhlasý ženský sbor a varhany. Komponováno v Praze 26. prosince 1993 – 3. ledna 1994 na Šalomounova přísloví. Durata 9’20’’.

Premiéra 27. října 1994 v Bad Füssing (SRN), ženský sbor „La Capella Bohemia“, sólo baryton Karel Nedoma, klavír Karel Hron, dirigoval autor.

Vydáno tiskem.[48]

 

3.    Skladby na liturgické texty

 

3.1 Skladby na latinské texty

 

Missa brevis, op. 176 (1982). Pro ženský sbor a baryton sólo. Komponováno 29. 9. – 9. 10. 1982 v Jílovém pro Elfi Zechner. 1. Kyrie (3’), 2. Gloria (1’40’), 3. Sanctus (1’50’’), 4. Benedictus (1’50’’), 5. Agnus Dei (3’30’’). Durata cca 12’. Velmi oblíbená a sbory často provozovaná je verze pro smíšený sbor, již se souhlasem autora upravil Miroslav Košler. Tiskem vyšla verze pro baryton sólo a ženský sbor [49].

 

Ave Maria, op. 202 (r. 1985) - skladba pro soprán, klarinet a varhany na známý latinský text. Komponováno 12. – 16. listopadu v Jílovém. Durata 3´15´´.

Poprvé provedeno v r. 1985 v Haileru (SRN) Elfi Zechnerovou.

 

Lacrymosa[50], op. 230 (1990). Árie pro vyšší hlas a varhany. Podnět k napsání této skladby vzešel od Elfi Zechner. Durata 3’25’’.

 

Další skladba na latinský liturgický text je zajímavá z toho hlediska, že je to první dílo Zdeňka Lukáše psané pro dva sólové hlasy zpívající společně.

Introitus, op. 314 (r. 2000). Duchovní píseň pro soprán, bas a varhany. Komponováno 25. února 2000 na verše starozákonního žalmu „Justus ut palma florébit…“ Ps. 91, 13-14. Věnováno členům sboruElfi Zechner z Heileru („für Elfi’s ansamble“).

Skladatel zhudebnil text složený z několika veršů starozákonního žalmu.

 

Justusut palma florebit Spravedlivý roste jako palma

sicut cedrus Libani multiplicabitur. rozrůstá se jako libanonský cedr.

plantatus in domo DominiTi, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni,.

in atriis Deinostribonum est kdo rostou v nádvořích našeho Boha.

Bonum est confiteriDomino:Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu,

et psallerenomini tuo, Altissime, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.[51]

Gloria Patri, et filio, et Spiritu Sancto,

Amen.

 

Tempové označení skladby je Andante. Durata neuvedena. Pěvecká linka se pohybuje

v rozsahu: soprán e1 – fis2, bas e – dis1.

Do dudácké kvinty držené varhanami nastupuje sólový bas, soprán se zapojuje s prodlevou.

 

 

 

Ukázka č. 45: takt č. 1 - 9

 

Střídání ploch jednohlasých a dvojhlasých. Od taktu č. 23 zpívají oba sólové hlasy stejnýtext a liší se jenrytmicky (viz ukázka č. 46).

 

ukázka č. 46: takt č. 30 - 35

 

V závěru se sejdou v pianovém unisonu, podloženém drženými akordy varhan s mírnou rytmickou pulzací v pravé ruce.

 

 

ukázka č. 47: závěr

 

 

3. 2 Skladby na německé liturgické texty

 

Psalm 126 (Žalm 126), op. 122 (1976). Pro soprán a varhany na německý text Bible. Komponováno 24. a 25. června. 1976 jako objednávka od „Wildbacher Kirchenmusiken“ (NSR). Durata 6’.

Premiéra byla uskutečněna 23. října 1976 ve Wildbachu sopranistkou Ingeborg Elisabeth Hoffmannovou a varhaníkem Harro Schmidtem.

 

Psalm 137, op. 167 (1981). Pro ženský sbor, soprán, bas a varhany na německý překlad 137. žalmu Starého zákona. Komponováno 3. – 5. října 1981 v Jílovém pro Elfi Zechner z Heileru (SRN) a její sbor. Durata 5’15’’. Premiéra zazněla 8. listopadu 1981 v Heileru.

 

 

3. 3Skladby na liturgické texty české

 

Liturgické písně, op. 236 (1991). Pro nižší hlas a varhany (nebo klavír).Komponováno

v květnu 1991 v Jílovém na modlitby z liturgie církve Československé.

1. Bože, Otče předobrý, 2: 50; 2. Rozsvěť v srdcích našich, 2: 20; 3. Hle, dotkl se úst mých, 2: 40. Durata 7’50’’. Věnováno Daně Strnadové a jílovskému faráři JanuPolinskému. Premiéru zpívala r. 1991 v Jílovém u Prahy Dana Strnadová za doprovodu Zdeňka Lukáše.

1. Bože, Otče předobrý

Pomalá píseň, jejíž formu lze vysvětlit jako velkou třídílnou formu se zúženým dílem C, která je rozšířena o introdukci, dvě mezihry a kodu. Melodie se pohybuje v rozsahu b - des2a častým recitativem na několika tónech evokuje zpěv žalmů při obřadech (viz ukázka č. 48).

 

 

Ukázka č. 48: takt č. 5 - 9

V klavírním (varhanním) doprovodu zaznívá v base prodleva na dudácké kvintě

s následným využíváním akordických rozkladů. Často je autorem využívánstranný pohyb, při kterém slyšíme prázdné intervaly. Docílí toho zadržením tónu v některém z hlasů při současném pohybu hlasů ostatních.(viz ukázka č. 49).

 

Ukázka č. 49: takt č. 31 - 33

 

2.    Rozsvěť v srdcích našich

Tempové označení skladby Volně – Moderato. Durata neuvedena.

Sólový hlas nastupuje podobně jako ve skladbě předchozí s přesnou rytmickou deklamací textu na omezeném množství tónů a melodie se pohybuje v rozsahuc1 - d2 (viz ukázka č. 50). Bas se pohybuje v paralelních kvintách a sextách a kopíruje melodii v paralelních oktávách. Monotónnost melodie místy oživuje synkopický rytmus (viz ukázka č. 51).

 

Ukázka č. 50: začátek písně

 

Ukázka č. 51: takt č. 9 – 12

3. Hle, dotkl se úst mých

 

Tempo písně je stejně jako obě předchozí označeno Volně – Moderato. Durata 2’. Pěvecká linka v rozsahu b - des2 se tonálně pohybuje v tóninách As dur a Des dur.

Doprovod v basu nejprve prodlévá na dudácké kvintě nebo postupuje v paralelních kvintách. Sopránová linka klavírního partu kopíruje melodii sólového hlasu. Klidnou, zadumanou atmosféru písně naruší až triolovápulzace (viz ukázka č. 52) a jásavé rytmické ostinato v sopránové lince doprovodu (viz ukázka č. 53), který přes v kvintách kráčející bas dospěje unisonem v oktávách rozvedených přes dominantní septakord do tóniky Des dur v dohře

k určitému smíření (viz ukázka č. 53).

 

 

Ukázka č. 52: takt č.24 - 29

 

 

 

Ukázka č. 53: takt č. 53 - 57

 

V Liturgických písních, op. 236 ve verzi pro baryton a smíšený sbor[52] je melodie transponována o malou tercii výše a varhanní doprovod je rozepsán do sborových hlasů, kdy rytmická stránka je přizpůsobena textu sboru. Tato verze byla zkomponována pro Josefa Sonnka [53], sólistu České písně, později i Nové České písně, dlouhodobého přítele Zdeňka Lukáše. Partitura je věnována Nové České písni, která ji premiérovala 13. června 1993 na koncertě k Lukášovým 65. narozeninám, sbormistr Zdeněk Vimr.

Vyšlo tiskem[54]. Natočeno na CD [55].

 

4. Skladby na jiné latinské texty

 

Verba laudata, op. 55 (srpen 1967). Čtyři dramatické písně pro soprán, smyčcový orchestr a klavír na slova slavných antických postav:

1. Seneca, 2. Valerius Maximus, 3. Cicero, 4. Ovidius. Duratacca 15´.

Předpremiéra zazněla 2. února 1968 na koncertě v Československém rozhlasu v Plzni

v podání Libuše Hošťálkové, smyčce: Jan Sedláček, Karel Špelina, Josef Jiras, klavír Oldřich Jedlička. V Praze byl tento cyklus proveden v květnu téhož roku na přehlídce Svazu československých skladatelů sopranistkou Janou Jonášovou.

Vydáno tiskem[56].

 

Miserere mei, op. 144 (1979). Malá kantáta pro sólový bas, čtyřhlasý ženský (dívčí) sbor, klavír a triangl na slova středověké latinské studentské milostné poezie. Komponováno v Jílovém 13. a 14. listopadu 1979 pro Eduarda Hakena na žádost Ženského sboru jihočeských učitelek z Prachatic, sbormistr Theodor Pártl. Durata 5: 30.Vydáno tiskem.[57]

 

Tres canti studiosorum, op. 319 (2000). Středověká poezie studentská. Skladbavznikla v září 2000 původně pro čtyřhlasý dívčí (ženský) sbor a smyčcový orchestr. Tato verze má tři části:

1. Ignoratio dulcis, 4: 30; 2. Dum nox erit dies, 4:15; 3. Vinum bonum et suave. Durata neuvedena. Text středověké studentské latinské poezie je satirou na společenské problémy, zpracovává témata lásky, žen a vína. Autoři nejsou známi, ale dle výrazů a znalosti studentského prostředí byli vzdělaní.

Poprvé byla tato skladba provedena Bambini di Praga se sbormistrem Bohumilem Kulínským.

V říjnu 2003 ji Zdeněk Lukáš překomponoval pro soprán, alt a klavír a zaslal Daniele Mandysové, Romaně Feiferlíkové a Evě Štruncové. Tato verze v jejich podání poprvé zazněla 22. března 2004 v Plzni na koncertu Západočeského hudebního centra.

Textová předloha se skládá z částí několika písní. Latinský text dvou ze tří použitých písní je součástí sbírky Carmina Burana, souboru středověkých náboženských, satirických, moralistických, milostných, pijáckých aj. básní a písní, pocházejících z 11. – 13. století a sepsaných kolem roku 1230.

Res est apta senectuti: Český překlad[58]:O vážné se starat věci

seriis intendere, pro staré je akorát.

Refrén:

Velox etas preterit Kdo jen pořád studuje

studio detenta, věk mu rychle pádí

lascivire suggerit proto bujně laškuje

tenera iuventa. rozpustilé mládí.

 

Ergo dum nox erit dies Český překlad[59]: Dokud noc se v světlo denní,

Et dum labor erit guies oddech v práci nepromění,

Et dum aqua erit ignis, dokud voda požár zlomí,

Et dum silva sine lignis. dokud budou v lese stromy.

 

Et dum mare sine velis, Dokud lodi v mořské pláni,

et dum Parthus sine telis, dokud Parth se nevzdá zbraní,

cara mihi semper eris: budu mít rád tebe samu:

nisi fallar, non falleris! nezklameš-li, neoklamu!

 

„Vivat vinum“:[60] Vinum bonum et suaveVíno sladké víno milé,

bonis bonum, pravis prave,k lumpům zlé a k milým milé,

cunctis dulcis sapor, ave,připravuješ sladké chvíle,

mundana laetitia!mnoho světských radostí.

Ave, felix creatura,Sladký plode, budiž sláva

quam produxit vitis pura;révěza to, že nám dává

omnis mensa fit securatebe na stůl, nad nímž správa

in tua presentia. patří tobě, mocnosti

Supplicamus: hic abunda, Kéž je vína vždycky dosti,

per te mensa fit fecunda, aťstůl plný mají hosti

et nos cum voce iucunda a my vždycky s veselostí

deducamus gaudia! budeme ho slaviti!

Pro skladbu je charakteristické časté střídání tempa: 1/4 = 56, 63, 126, 80,

i tónin (h moll fis moll E dur A dur D dur). Je psána ve velké třídílné písňové formě s malou kodou . Pěvecká linka jednotlivých hlasů se pohybuje v rozsahu: soprán es1 – a2, alt a – e2.

V této skladbě jsou jak části lyrické, tak i velmi rychlé pasáže náročné na artikulační schopnosti interpretek (viz ukázka č. 54).

 

Ukázka č. 54: takt č. 89 - 92

I deklamace na jednom tónu v sopránu nebo v altu zaznívá velmi často, druhý hlas se pohybuje v melodii a vytváří tak stranný pohyb (viz ukázky č. 55, 56).

Ukázka č. 55: takt č. 116 – 122

 

Ukázka č. 56: 24 -30

 

Široké akordy v synkopickém rytmu (viz ukázka č. 57) se v  klavírním partu střídají s rychlými pasážemi nad kráčejícím basem (viz ukázka č. 59), popř. s rychlými staccatovými akordickými rozklady v široké rozloze (viz ukázka č. 58).

 

Ukázka č. 57, takt č. 19 a 20Ukázka č. 58, takt č. 145 - 146

Ukázka č. 59: takt č. 62 - 65

 

5. Skladby na jiné texty

 

Tavadavatavadavadá etuda, op. 291 (1997). Sborová etuda se dvěmasólistkami napsaná v září 1997 pro sólistky Nové České písně.[61] Durata cca 1’30’’. Je to rozverná rychlá píseň napsaná na útržky textů lidové poezie, k jejíž interpretaci je potřeba pohyblivost hlasu a perfektní rychlá artikulace jak u sólových hlasů, tak u sborových zpěváků. Typické je střídání taktů a nástupy hlasů po osminové pomlce.

Premiéra zazněla 1. července 2007 na Festivalu sborového umění v Jihlavě v podání Anny Marie Štěpánkové, Jany Puterové a Nové České písně, sbormistr Zdeněk Vimr.

 

 

 

 

Ukázka č. 60: takt 6-9

 

Le canzoni della vita e dell’amore, op. 329 (2002). Cyklus písní pro koloraturní soprán a orchestr na verše italské lidové poezie. Písně života a lásky obsahují úvod a pět písní v rozsahu fis1 – es3. Introduzione, 2: 00; 1. 1: 45; 2. 3: 35; 3. 1: 50; 4. 9: 00; 5. 2:35. Durata 21’.

 

Zdeněk Lukáš skládal nejen písně pro dospělé interprety, ale věnoval pozornost i tvorbě pro děti. Skládal písně jak na texty české lidové poezie, tak na poezii věnovanou dětem českými klasiky (např. František Hrubín). Tyto písně vycházely v časopisech Sluníčko (např. Oslíkova písnička, Koledníci, Hra na Žalmana) a Estetická výchova (např. Písnička) a dostaly se tak brzy do povědomí učitelů i dětí. Písně nejsou opatřeny opusovým číslem, a proto je do přehledu Lukášových písní nezařazuji.

V kompoziční činnosti lze u Zdeňka Lukáše vypozorovat celou řadu vývojových změn. Tyto změny jsou patrny i v jeho písních. Od neoromantických počátků, přes období experimentů v elektroakustické hudbě, kdy se i v písních objevují ostré disonance, dospělskladatel k vlastnímu stylu, charakteristickému výraznou melodickou linkou. Bohatě využívá střídání malých a velkých sekund, často nechává zaznít čistou kvintu vzestupně i sestupně, či zvětšené a zmenšené intervaly. Typickými prvky jeho písní se staly rytmická deklamace na jednom tónu (a cappella, nebo s doprovodem), nástup zpěvu po osminové pomlce či metro- rytmická proměnlivost hudby. Písně obsahují množství synkop, malých i velkých triol, objevují se duoly, kvintoly, velmi časté je střídání metra, kdy skladatel zcela podřizuje volbu metra textové předloze.

Tempo je u většiny písní udáváno slovně běžným italským názvoslovím a ještě upřesněno metronomicky číslem a hodnotou noty. Skladatel s tempem počítá jako s přesným a důležitým komponentem skladby. Jeho oblíbeným tempem je čtvrtka = 60, 72 nebo 48. Zatímco některé jeho písně plynou v jednom tempu, u jiných dochází k několikeré změně tempa. Jen při dodržení předepsaných temp lze dosáhnout autorem požadovaného dramatického účinku. Např. v písni Quist potest dicere z cyklu Mundum est cor meum jsou na ploše dvou stran notového zápisu vystřídána tempa: 1/4 = 132, 46, 132, 46, 60, 132, 60, 46.

K ještě přesnějšímu navození tempa používá skladatel slovního upřesnění způsobu přednesu, např. energico, quasi blues, atp.

Dalším důležitým prvkem ke správné interpretaci Lukášova díla je pochopení formy, které umožňuje prezentaci vztahů, kontrastů a příbuznosti materiálů, jejichž vazby mohou provedení skladby umocnit. Protože píseň se realizuje na malé časové ploše, jde nejčastěji o malou nebo velkou písňovou formu (nejčastěji ab, aba, aba´, abc), ale často bývá forma skladby rozvolněná.

Pro instrumentální  doprovody písní je charakteristický stranný pohyb, široká harmonie paralelních kvint a oktáv, rychlé pasáže nad kráčejícím basem a to zvláště v mezihrách i akordy clustrového typu často rozvedené do tónického kvintakordu. Lukášova hudba se pohybuje na pomezí modality a volné tonality.

Závěrem lze konstatovat fakt, že i když jsou Lukášovy písně po stránce interpretační náročné a nejsou zatím příliš dostupné, neboť tiskem vyšlo jen několik cyklů, jeho dílo je uznáváno a vyhledáváno interprety i posluchači pro niterné propojení slova s hudbou i pro vyváženou a skladatelsky úspornou práci s notovým materiálem v nástrojovém doprovodu.

U Zdeňka Lukáše tak nacházíme moderní typ modálně tonální komorní písně evokující spíše návrat k baroknímu principu než-lik romantické patetičnosti.

 

 

Chronologický přehled vokální tvorby pro sólové hlasy

 

1. Sloky lásky, op. 1 (1953). Cyklus písní pro střední hlas a orchestr na slova Stěpana Ščipačeva

1. Večerní hvězdy svit, 2. Jsi všechno, 3. Zdálo se mi, 4. U moře.

 

2. Dvěpísně, op. 39 (1964) pro ženský (dívčí) sbor, baryton sólo, housle a klavír. 1. Noční milování- na báseň Milana Kundery, 2. Vavřina - na text lidové poezie.

 

3. Verba laudata, op. 55 (1967)[62]. Čtyři dramatické písně pro soprán, smyčcový orchestr a klavír na slova slavných antických postav

1. Seneca, 2. Valerius Maximus,3. Cicero, 4. Ovidius.

 

4. Blázen u cesty, op. 72 (1970). Čtyři písně o láskách pro tenor sólo, smíšený sbor, klavír, tamburo rullante a triangl. Věnováno Ing. Václavu Proškovi a České písni.

1. Přípitek (Frank Horne, přeložil Zbyněk Kožnar), 2. Pod mostem Mirabeau (Guillaume Apollinaire, přeložil Jaroslav Seifert), 3. Pro tebe má lásko (Jacques Prévert, přeložil Adolf Kroupa), 4. Blázen u cesty (William Butler Yeats, přeložil Jiří Valja).

 

5. Dohráno a dozpíváno, op. 84[63] (1972). Píseň pro sólový alt a smíšený sbor na slova Stanislava Kostky Neumanna.

6. Písně Moudrosti I., op. 95 (1973). Pro hlubší hlas a klavír na verše ze Šalomounovy knihy Přísloví.

1. Když vejde Moudrost v srdce tvé, 2. Nechť neodcházejí věci od očí tvých, 3. A Moudrost volá, 4. Poslouchej, synu můj, 5. Před věky ustanovena jsem.

 

7. Prosté písně, op. 112 [64] (r. 1975). Cyklus pěti písní pro soprán, flétnu[65] a klavír na milostnou poezii českých básníků.[66]

1. Děkuju za sny (JosefFrič), 2. Dejte nám chvíli čistou (Jiří Mahen), 3. Jedna láska, jeden kříž (Vladimír Holan), 4. Mezi kvetoucími šípky (Fráňa Šrámek), 5. Pravá láska (Eva Lukášová).

 

8. Psalm 126 op. 122 (1976). Pro soprán a varhany na německý text Bible.

 

9. Písně Moudrosti II., op. 126 (1977). Skladba pro hluboký ženský sólový hlas a komorní soubor, volně komponovaná na výběr veršů ze Šalomounovy knihy Přísloví. Komponováno pro alt, flétnu 1., flétnu 2., hoboj, klarinet B (cimbálek, triangl), fagot, housle 1., housle 2., violu, kontrabas (velký činel, hluboký buben), harfu. Cimbálek lze nahradit 2. harfou, všechny uvedené bicí nástroje lze obsadit zvláštním hráčem.

 

10. Miserere mei, op. 144 (1979). Malá kantáta pro sólový bas, čtyřhlasý ženský (dívčí) sbor, klavír a triangl na slova středověké latinské studentské milostné poezie. Vydáno tiskem.[67]

 

11. Psalm 137, op. 167 (1981). Pro ženský sbor, soprán, bas a varhany na německý překlad 137. žalmu Starého zákona.

 

12. Missa brevis, op. 176 (1982). Pro ženský sbor a baryton sólo.

1. Kyrie, 2. Gloria, 3. Sanctus, 4. Benedictus, 5. Agnus Dei.

 

13. Přísloví, op. 186 (1983). Cyklus tří písní pro hlubší hlas na latinský text ze Šalomounovy knihy Přísloví s doprovodem klavíru (varhan)

1. De fructu oris sui, 2. Quis potest dicere, 3. Luxuriosa res.

V roce 2005 vydána tiskem[68] verze v katalogu označená pro soprán/tenor, písně jsou však zachovány v původní poloze. Výtisk obsahuje pět písní:[69]

1. De fructu oris sui, 2. Multi homines, 3. Quis potest dicere, 4. In semita

justiciae vita, 5. Luxuriosa res.

 

14. Písecká, op. 195 (1984). Píseň pro nižší hlas a klavír na úryvek básně Ivana Skály „Písecká“.

 

15. Pět písní, op. 199 (červenec 1985). Pro nižší hlas a klavír na verše Dagmar Ledečové.

1. Odejdi čase, 2. Zas číhá půlnoc, 3. Ukolébavka , 4. Podzimní pláč, 5. Hora cinká.

 

16. Ave Maria, op. 202 (r. 1985) - skladba pro soprán, klarinet a varhany na známý latinský text. Komponováno 12. – 16. Listopadu v Jílovém.

 

17. Ani sis neoblékl frak, op. 211 (1987). Skladba pro mužský sbor, alt (mezzosoprán), housle a tři tamburi na báseň Dagmar Ledečové. Komponováno 11. a 12. 3. 1987.

 

18. Zasadit strom, op. 215 (1988). Cyklus šesti písní pro hlubší hlas a smyčcový komorní orchestr (nebo klavír) na verše Dagmar Ledečové.

1. Můj strom, 2. Dřevěná pohádka, 3. Hýčkejte ptáčky, 4. Milenci jabloní,

5. Alespoň stín, 6. Zasadit strom.

 

19. Báseň, op. 219 (1988). Čtyři písně pro vyšší hlas a klavír na verše Marie Kohoutové.

1. Báseň se nesmí mluvit, 2. Mám o tebe strach, básničko, 3. Báseň vyhasla jak ohýnek v peci, 4. Báseň je jako dítě.

 

20. Škola noci, op. 221 (1988). Pět písní pro tenor a klavír na básně anglického renesančního autora Johna Donneho (1571-1931[70]).

1. Píseň, 2. Rozbřesk, 3. Lásko lásek, 4. Přízrak, 5. Sonet smrti.

 

21. Lacrymosa, op. 230 (1990). Árie pro vyšší hlas a varhany.

 

22. Mariánské písně[71],op. 235 (1991). Cyklus písní na verše Marie Kohoutové pro soprán a saxofonový kvartet nebo klavír. Komponováno v květnu 1991.

1. Boží muka, 2. Panenka Marie, 3. Beránek chundelatý, 4. Boží soud, 5. Socha, 6. Sólo pro pírka holubí.

 

23. Liturgické písně[72], op. 236 (1991). Pro nižší hlas a varhany[73] (nebo klavír) na modlitby z liturgie církve Československé.

1. Bože, Otče předobrý, 2. Rozsvěť v srdcích našich, 3. Hle, dotkl se úst mých. Verze pro baryton a smíšený sbor (1993)[74].

 

24. Lucerna Domini, op. 260[75] (1994). Pro sólový střední hlas (nejlépe baryton), tříhlasý ženský sbor a varhany na Šalomounova přísloví.

 

 

25. Písně Šulamit (Kvítek šáronský[76]), op. 280 (1996). Čtyři milostné písně pro alt a housle sólo na verše Šalomounovy.

1. Jsem kvítek šáronský, 2. Hlas mého milého, 3. Pojď, můj milý, 4. Zburcovala jsem tě.

 

26. Mundum est cor meum, op. 283 (1996). Cyklus čtyř písní pro soprán (tenor)[77] a klavír (nebo smyčcový kvartet) na texty Šalomounových Přísloví.

1. Quis potest dicere , 2. De fructu oris sui , 3. Multi homines, 4. Luxuriosa res.

 

27. Písně Šalamounovy, op. 284 (r. 1996) - cyklus písní pro baryton a klavír na texty z Šalomounovy Písně písní.

1. Jsi krásná, přítelkyně moje, 2. Do zahrady své jsem přišel, 3. Se mnou z Libanonu půjdeš, 4. Oč krásnější je tvé laskání.

 

28. A moudrost volá, op. 286 (1997). Sedm písní pro bas sólo a orchestr na Šalomounovy verše.

1. Přísloví Šalomouna, 2. Když vejde moudrost v srdce Tvé, 3. Synu můj,

4. A moudrost volá, 5. Poslouchej otce svého, 6. A já, moudrost, 7. Před léty ustanovena jsem.

 

29Tavadavatavadavadá etuda, op. 291 (1997). Sborová etuda se dvěmasólistkami. Durata cca 1’30’’.

 

30. Z nejkrásnějších písní Šalomounových, op. 297 (1998). Kantáta[78] na verše Píseň písní pro soprán, baryton a orchestr.

1. Zrod lásky, 2. Zrání lásky, 3. Tajemství lásky, 4. Opojení láskou, 5. Jedinečnost a pečeť lásky.

 

31. Introitus, op. 314 (r. 2000). Duchovní píseň pro soprán, bas a varhany.

 

32. Adio, krásný plameni, op. 316 (r. 2000). Árie pro soprán a klavír na verše Jaroslava Seiferta z poemy Mozart v Praze

 

33. Tres canti studiosorum, op. 319 (2000). Text středověká studentské latinské pro čtyřhlasý dívčí (ženský) sbor a smyčcový orchestr. Verze pro soprán, alt a klavír (2003).

 

34. Kvítek šáronský, op. 326 (2002). Cyklus pěti písní pro mezzosoprán a smyčcový kvartet na verše krále Šalomouna.

1. Jsem kvítek šáronský, 2. Hlas mého milého, 3. Pojď, můj milý, 4. Probuď se, vánku,

5. Zburcovala jsem tě.

 

35. Le canzoni della vita e dell’amore, op. 329 (2002). Cyklus pěti písní pro koloraturní soprán a orchestr na verše italské lidové poezie.

 

36. Quis potest dicere?, op. 346 (2005). Čtyři písně pro soprán, violu, smyčcový orchestr, triangl a bubínek na Šalomounovy verše Přísloví. Jílové, květen 2005.

1. Quis potest dicere, 2. De fructu oris, 3. Multi homines, 4. Luxuriosa res.

 

 

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

 

Bezděk, Jiří. Průběžné harmonie v tonální komorní písni. In: Písňová tvorba českých a

světových autorů. Plzeň: Západočeská univerzita, 2000, s. 52-67, ISBN 80-7082-687-8.

Bokůvková, Vlasta. Hledání studánky hudební krásy. Opus musicum. Ročník XIX, 1987,

č. 1, s. 18 – 20.

Bible. Ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1996.

Eben, Petr. Inspirace slovem. In: Písňová tvorba českých a světových autorů. Plzeň:

Západočeská univerzita, 2000, s. 47-51, ISBN 80-7082-687-8.

Fraus, Jan. Vokální tvorba Zdeňka Lukáše. Plzeň: FPE ZČU, Diplomová práce, 2008.

Kátký, Radovan. Středověké písně cechu žákovského. Praha: Svobodné slovo – Melantrich,

1958.

Mandysová, Daniela. K interpretaci vokální tvorby Z. Lukáše. In: Písňová tvorba českých a světových autorů. Plzeň: Západočeská univerzita, 2000, s. 71 – 76, ISBN 80-7082-687-8.

Mandysová, Daniela. Několik poznámek k charakteristice a interpretaci díla Z. Lukáše.

In: Cantus choralis 2003, UJEP Ústí nad Labem 2004, s. 30-31, ISBN 80-7044-550-5.

Mandysová, Daniela. Folklórní inspirace ve sborové tvorbě Zdeňka Lukáše. In: sborník Cantus Choralis Slovaca 2006, Univerzita Mateja Bela Banská Bystrica 2008, s. 12 – 16, ISBN 978-80-8083-369-5.

Mandysová , Daniela. Písňová tvorba Zdeňka Lukáše. In: sborník Hudební kultura XVII - Osobnost a dílo Zdeňka Lukáše, ZČU Plzeň 2008, s. 42 – 81, ISBN 978-80-7043-734-6

Mandysová, Daniela a Feiferlíková, Romana. Folklórní inspirace ve vokální tvorbě Zdeňka Lukáše In: sborník Hudební kultura XVII - Osobnost a dílo Zdeňka Lukáše, ZČU Plzeň 2008, s. 147 – 153, ISBN 978-80-7043-734-6

Mertlík, Rudolf. Písně žáků darebáků. Praha: Svoboda, 1971.

Slovník hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997.

Sosnovec, Lukáš. Původní texty a melodie [online] Dostupné na Internetu: <http://www.geocities.com/sosnovec/songs/original/vinum.htm >.

Vimr, Zdeněk. Život a dílo Z. Lukáše. In: Cantus choralis 2003, UJEP Ústí n. Labem, 2004,

s. 9-14, ISBN 80-7044-550-5.

Vimr, Zdeněk. Smíšené sbory Z. Lukáše (charakteristika a interpretace). In: Cantus choralis

2003, UJEP Ústí n. Labem, 2004, s. 19-23, ISBN 80-7044-550-5.

 

Internetové zdroje:

WIKISOURSE. Bible kralická / Přísloví. Dostupné na Internetu:

<http://cs.wikisource.org/wiki/Bible_(kralick%C3%A1)/P%C5%99%C3%ADslov%C3%AD

>.

JohnDonn.http://64.233.183.104/search?q=cache:ihKHJhWA0vUJ:www.poets.org/jdonn/+john+donne+poems&hl=cs&ct=clnk&cd=9&gl=cz&client=firefox-a

Zdenek-Lukas. cz

 

Notový materiál:

Notový archiv Zdeňka Lukáše.

Lukáš, Zdeněk. Hra na žalmana. In: Sluníčko, r. 20, 1086/87, č. 8, s. 8.

Lukáš, Zdeněk. Kurková Libuše. Koledníci. In: Sluníčko, r. 19, 1985/86, č. 3, s. 8.

Liturgical Songs - Baritone Solo vith a cappella Mixed Choir Fish Creek: Alliance Publications, AP- 1382, 1998.

Lukáš, Zdeněk. Liturgické písně – pro nižší hlas s doprovodem. Praha: Talacko, TAP- 197,

2005.

Lukáš, Zdeněk. Missa brevis, op. 176 (verze sólo). Frankfurt am Main: Edition Ferrimontana, 1992. EF 1620

Lukáš, Zdeněk. Svoboda, Jiří. V. Oslíkova písnička. In: Sluníčko, r. 19, 1985/86, č. 1, s. 8.

Lukáš Zdeněk. Hrubín, František. Písnička. In: Estetická výchova, r. 24, 1983/84, s. 50.

Lukáš Zdeněk. Proverbs/Přísloví - Vocal solo with Piano. Fish Creek: Alliance Publications, AP- 1050, 1998. ISBN 1-57193-218-6

Lukáš, Zdeněk.Verba laudata. Praha: Supraphon, 1971.

 



[1] Působil zde jako hudební redaktor od 1. listopadu 1953 do 31.prosínce 1963.Upravil a natočil se sólisty a

s Českou písní, kterou pro tento účel v r. 1954 založil, kolem 150 sólových či sborových písní.

[2] Kantáta je v názvu, ale ve skutečnosti jde o písňový cyklus, např. Z nejkrásnějších písní Šalomounových, op. 297.

[3] Slovník hudební kultury. Editio Supraphon, Praha 1997, s. 454.

[4]Instrumentované pro symfonický orchestr: Sloky lásky, op. 1. Le canzoni della vita e dellˇamore,op. 329.

[5] Viz Přehled písňové tvorby Zdeňka Lukáše pro sólové hlasy.

[6] Podrobné přehledy a kategorizace Lukášových vokálních skladeb z různých hledisek jsou zpracovány

In: Fraus, Jan. Vokální tvorba Zdeňka Lukáše. Diplomová práce, FPE ZČU Plzeň, 2008.

[7] S doprovodem jednoho nástroje (klavír: Mundum est cor meum, op. 283, Písecká, op. 195, Písně Moudrosti I.,

op, 95, Pět písní, op. 199, varhany: Liturgické písně, op. 236, housle: Písně Šulamit, op. 280), dvou nástrojů (flétna-klavír: Prosté písně, op. 112, klarinet-varhany: Ave Maria, op. 202), více nástrojů (smyčcový kvartet: Kvítek šáronský, op. 326, saxofonový kvartet: Mariánské písně, op. 235).

 

[8] Autor často na titulní straně partitur užívá tvaru Šalamoun.

[9] Píseň písní: Písně Šulamit, op. 280, Kvítek šáronský,op. 326, Z nejkrásnějších písní Šalomounových, op, 297. Kniha přísloví v latině: Přísloví, op, 186, Mundum est cor neum, op. 283, Quis potest dimere, op346, v cyklu pěti smíšených sborůParabolaesalomonis, op. 44; v češtině: Písně Moudrosti I. a II., A moudrost volá.

[10] Časový údaj je uveden na originálu partitury. Ve své studii K interpretaci vokální tvorby Z. Lukáše.In:Písňová tvorba českých a světových autorů, Západočeská univerzita v Plzni, 2000, s. 73, ISBN 80-7082-687-8, jsem uvedla termín dokončení cyklur. 1954. Tuto informaci mi podal sám skladatel a jmenoval jen dvě písně tohoto cyklu – č. 2 a č. 4. Originál partitury těchto dvou písní pro baryton a klavír věnoval autor svému příteli Josefu Sonnkovi , sólistovi České písně, později i Nové České písně.

[11]Dle záznamů autora. Audio záznam není zatím k dispozici, neboť v archivu Českého rozhlasu v Plzni probíhá

digitalizace.

[12] Natočeno Československým rozhlasem v Plzni.

[13] CD 1. „Lukáš: Compositions for Chorus“, Clarton, 1994. Alt v podání Romany Feiferlíkové, Nová Česká píseň, sbormistr Zdeněk Vimr.

CD 2. „Sborové skladby českých a světových autorů“, Albis, 1995. Alt -Julie Peroutková, Chorea academica – komorní smíšený sbor pedagogické fakulty UJEP v Ústí n. L., sbormistr Josef Říha.

[14] Flétnový part byl dopsán na žádost Jana Hecla, flétnisty orchestru Národního divadla a člena Českého

dechového kvinteta filharmoniků.

[15] Podle informací autora je možné cyklus provádět i bez flétny.

[16] Starší dcera Zdeňka Lukáše.

[17] CD „Česká noc“ (Avik, 1997). Soprán Daniela Mandysová, flétna Jana Brejchová, klavírní doprovod Jana Jindrová.

 

[18] V pozůstalosti Z. Lukáše se tento opus nedochoval. Informace pochází od doc. Vlasty Bokůvkovéz průvodního slova ke koncertu ZHC, kde tyto písně zazněly v podání doc. Svatavy Luhanové.

[19]Fraus, Jan. Vokální tvorba Zdeňka Lukáše. Diplomová práce, FPE ZČU Plzeň, 2008, s. 8.

[20] Skladatel na deskách partitury uvedl letopočty 1571 - 1931. Správný údaj: 1572-1631. Zdroj:http://64.233.183.104/search?q=cache:ihKHJhWA0vUJ:www.poets.org/jdonn/+john+donne+poems&hl=cs&ct=clnk&cd=9&gl=cz&client=firefox-a.

[21] Informace byla poskytnutaskladatelem.

[22] Z dopisu ze dne 21. 12. 2009.

[23] Na partituře uvedeno 11´30´´, což neodpovídá součtu trvání jednotlivých písní uvedených vždy na konci písně. Uvádím časy z natočení koncertu, které vcelku korespondují s údaji v partituře.

[24] Na partituře uvedeno 7´; časový údaj je vzat ze záznamu absolventského koncertu Vladimíry Jonášové.

[25] Fraus, Jan. Vokální tvorba Zdeňka Lukáše. Diplomová práce, FPE ZČU Plzeň, 2008, s. 53.

[26] V partituře je Z. Lukášem uvedeno Šalamoun.

[27] Z podnětu plzeňské mezzosopranistky Jany Tetourové.

[28] Mandysová, Daniela. K interpretaci vokální tvorby Zdeňka Lukáše. In: Písňová tvorba českých a světových

autorů. Západočeská univerzita v Plzni, 2000, s. 74.

[29] 4. února 2002 odevzdáno dle Lukášových poznámek v pozůstalosti Pavlu Fischerovi ze Škampova kvarteta.

[30] Údaj je v podtitulu partitury. Autor sám nazýval tento opus cyklem písní. Tomu odpovídá i formální stránka skladby: členění textu i názvy jednotlivých částí podle Šalomounových básní.

[31] Informace od Zdeny Kloubové.

[32]WIKISOURSE. Bible Kralická / Přísloví [online] [citováno 12. 10. 2008]. Dostupné na Internetu:

<http://cs.wikisource.org/wiki/Bible_(Kralick%C3%A1)/P%C5%99%C3%ADslov%C3%AD>.

 

[33] Na titulní straně rukopisu je psáno: komponováno na verše ze Šalamounovy „Knihy přísloví“

[34]Rukou autora připsáno: Vlastinko, přes oficielní shora uvedené věnování mně ještě dovol, abych Ti vlastní rukou v tuto první kopii vepsal, že jsem tyto písně napsal proto s takovým potěšením a pohodou, protože byly pro tebe! Proto ti za ty dny, kdy jsem byl plně v práci moc děkuji. Zdeněk

[35] Fraus, Jan. Vokální tvorba Zdeňka Lukáše. Diplomová práce, Pedagogická fakulta Západočeské univerzity Plzeň, 2008, s. 25.

 

[36] Minutáž je v partituře uvedena jen u některých písní.

[37]Na partituře uvedeno Šalamouna.

[38] Nahrávka: Český rozhlas Plzeň, 2007. Lucie Hilscherová – zpěv, Eva Štruncová – klavír. Durata 9’35’’

[39]Použil jej ve smíšeném sboru Parabolae Salomonis, op. 44 (1965). Později zhudebnil část veršů ve smíšeném sboru Quis potest dicere, op. 254 (1993), ve skladbě pro baryton, tříhlasý ženský sbor a varhany Lucerna Domini, op. 260 či v písňových cyklech Mundum est cor neum, op. 283, Quis potest dicere?, op. 346.

[40]Překlady všech přísloví jsou skladatelem uvedeny v partituře.

[41] BIBLE. Ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1996, s. 594.

[42]BIBLE. Ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1996, s. 600.

[43]BIBLE. Ekumenický překlad. Praha. Česká biblická společnost, 1996, s. 600.

[44] Tamtéž, s. 595.

 

[45] Verze je v katalogu určená pro soprán/tenor, písnějsou však zachovány v původní poloze.

[46] 1. Talacko hudebniny. TAP 1050.

2. Alliance Publications, Inc. Proverbs (Přísloví) Vocal Solo with Pianno, AP-1050.

[47] Autorův překlad převzat z  partitury cyklu Quist potest dicere?, op. 346.

[48] Alliance Publications, Inc., AP-1003 Lucerna Domini (Light of the Lord).

[49] 1. Edition Ferrimontana , Frankfurt am Main, 1992. EF 1620

2. Alliance Publications, Inc., Missa Brevis, AP-1072.

[50] Podtitul: aria per canto e organo

[51] BIBLE. Ekumenický překlad. Praha:Česká biblická společnost, 1996, s. 533 - 534.

[52] Po domluvě s autorem byla realizována sborová verze v obsazení soprán a varhany. Takto skladba poprvé zaznělar. 1998 vPlzni v podání Daniely Mandysové za varhanního doprovodu Zdeňky Ledvinové.

[53] Informace byla získána od samotného autora.

[54] 1. Talacko editions. Liturgické písně- pro nižší hlas s doprovodem. TAP 197.

2. Alliance Publications, Inc. Liturgikal Songs – Baritone Solo vith a cappella Mixed Choir. AP- 1382, 2001.

3. Liturgikals Songs – Low voice with Piano or Organ, AP- 197, 1998.

[55]„Lukáš: Compositions for Chorus“ (Clarton, 1994) Josef Sonnek a Nová Česká píseň, sbormistr Zdeněk Vimr.

[56] Supraphon, Praha 1971

[57] Möseler Verlag Wolfenbüttel und Zürich, 1992. M 81.506.

[58]KÁTKÝ, Radovan. Středověké písně cechu žákovského. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s. 35.

[59]MERTLÍK, Rudolf. Písně žáků darebáků. Praha: Svoboda, 1971, s. 32

[60] SOSNOVEC, Lukáš. Původní texty a melodie [online] [citováno 28.10 . 2008]. Dostupné na Internetu:

<http://www.geocities.com/sosnovec/songs/original/vinum.htm>.

[61]Party byly zpěvačkám Daniele Mandysové a Romaně Feiferlíkovézaslány s průvodním dopisem: Milá Danielko, zatím jsem pro vás, jsa Vámi inspirován, napsal tuto Etudu. Jeden part pro Tebe, druhý pro též velice dobrou a milou (vyřiď jí to) Romanu. Vimrovi posílám souběžně také jeden výtisk. Studujte, děvčata, studujte, a hlavně si nastavte Metronom!!! (1/8=144!) Těším se, až to budu s vámi zkoušet a vůbec se těším… Zdeněk

[62] Tiskem vydal Supraphon, Praha 1971.

[63] Nahráno na CD: 1. „Lukáš: Compositions for Chorus“ (Clarton, 1994) v podání Romany Feiferlíkovéa Nové České písně, sbormistr Zdeněk Vimr.

2. „Sborové skladby českých a světových autorů“ (Albis, 1995) Alt Julie Peroutková , Chorea academica – komorní smíšený sbor pedagogické fakulty UJEPv Ústí n. L., sbormistr Josef Říha.

[64]Natočeno na CD „Česká noc“ (Avic 1997) v podání Daniely Mandysové, Jany Brejchové a Jany Jindrové.

[65] Flétnový part byl dopsán na žádost Jana Hecla,profesora Konzervatoře v Praze,flétnisty orchestru Národního divadla a člena Českého dechového kvinteta filharmoniků.

[66] Je možné provádět v obsazení soprán a klavír.

[67] Möseler Verlag Wolfenbüttel und Zürich, 1992. M 81.506.

[68]1. Talacko hudebniny. TAP 1050.

2. Alliance Publications, Inc. Proverbs (Přísloví) Vocal Solo with Pianno, AP-1050.

[69] Píseň č. 2 a č. 4 jsou převzaty a přepracovány pro sólový hlas z původní 1. a 2 skladby sborového cyklu Parabolae Salomonis, op. 44.

[70] Tento špatný údaj je skladatelem uveden na deskách partitury. Správně: 1572-1631 In: http://64.233.183.104/search?q=cache:ihKHJhWA0vUJ:www.poets.org/jdonn/+john+donne+poems&hl=cs&ct=clnk&cd=9&gl=cz&client=firefox-a.

[71] Natočeno na CD „Lukáš: Compositions for Chorus“ (Clarton, 1994) Josefem Sonnkem a Novou Českou písní, sbormistr Zdeněk Vimr.

[72]Po domluvě s autorem byla realizována sborová verze v obsazení soprán a varhany. Takto skladba poprvé zaznělar. 1998 vPlzni v podání Daniely Mandysové za varhanního doprovodu Zdeňky Ledvinové.

[73] Talacko editions. Liturgické písně- pro nižší hlas s doprovodem. TAP 197.

Alliance Publications, Inc. Liturgikal Songs – Low voice with Piano or Organ, AP- 197, 1998.

[74] Alliance Publications, Inc. Liturgikal Songs Alliance Publications, Inc. Liturgikal Songs

[75] Vydáno tiskem, Alliance Publications, Inc., AP-1003 Lucerna Domini (Light of the Lord).

[76] Už v r. 2000 autor hovořil o přejmenování a přepracování tohoto cyklu pro mezzosoprán a smyčcový kvartet i o přidání písně Probuď se vánku před píseň závěrečnou, prý z podnětu mezzosopranistky plzeňské operyJany Tetourové.

[77] Údaj o tenoru pochází z klavírní verze.

[78] Údaj je v podtitulu partitury. Autor sám nazýval tento opus cyklem písní. Tomu odpovídá i formální stránka skladby, členění textu i názvy jednotlivých částí podle Šalomounových básní.

Studie uveřejněna v publikaci :

VIMR, Zdeněk (ed.). Zdeněk Lukáš, hudební skladatel. Praha : ASN repro, 2010, s. 62 - 104. ISBN 978-80-85468-00-7.   

Kdo je online:

Právě přítomno: 42 hostů a žádný člen

Admin