Zdeněk Lukáš (21.8.1928 – 13.7.2007)

Po absolutoriu na učitelském ústavu působil několik let jako učitel, v letech 1953-1964 zastával místo programového pracovníka v Československém rozhlase v Plzni. Zde se začala rozvíjet jeho kompoziční činnost, kterou si mohl prakticky ověřovat mimo jiné ve spolupráci s Plzeňským rozhlasovým orchestrem a jeho předními sólisty a se  sborem Česká píseň, který Lukáš založil v roce 1954 a vedl téměř dvacet let. Své skladatelské sebevzdělávání dovršil v letech 1961-1970 podnětnými konzultacemi u Miloslava Kabeláče a od roku 1964 se začal věnovat v Praze a v Jílovém soustavné činnosti kompoziční (s kratším pedagogickým působením na Konzervatoři v Praze a několikaletou sbormistrovskou činností v Československém státním souboru písní a tanců).

Lukášův skladatelský vývoj začíná od prostých stylizací autentického folkloru až k dílům, kde uplatňuje velmi osobitý přístup k lidovému umění.Okouzlení českým folklorem trvale provází jeho tvorbu a je pro něho typické. Nevyhnul se však zákonitě ani období, v němž si ověřoval novodobé kompoziční techniky a v němž tvořil i ve velmi dobře technicky vybaveném elektroakustickém studiu v Plzni. Osobitá kompoziční zralá syntéza, k jejímž základním rysům patří modální základ skladatelské práce a pro Lukáše typická metrorytmická proměnlivost hudebního průběhu skladby, přinesla desítky skvělých kompozic a ocenění řady skladeb v nejrůznějších skladatelských soutěžích.

Skladatelská tvorba Zdeňka Lukáše je neobyčejně rozsáhlá, zahrnuje  354 opusových skladeb a bezpočet úprav lidových písní a tanců. Významný podíl v jeho tvorbě zaujímají skladby sborové, oblíbené u všech typů amatérských pěveckých sborů a povyšující Lukáše na nejprováděnějšího českého autora. Symfonická tvorba čítá přes dvacet kompozic, z toho sedm symfonií, hudebně dramatická tvorba jevištní vyvrcholila operou Falkenštejn a v Plzni provedenou shakespearovskou hudební komedií Veta za vetu. Mnoho skladeb v Lukášově tvůrčím vývoji tvoří díla koncertantního typu – koncerty s orchestrem téměř pro všechny nástroje, včetně např. koncertu pro smyčcový kvartet a symfonický orchestr. Bohatě je zastoupena tvorba pro komorní orchestr i desítka skladeb pro velký dechový orchestr, jakož i téměř sto kompozic hudby komorní v nejrůznějších kombinacích (pět smyčcových kvartetů, dva klavírní kvartety, dva dechové kvintety, žesťový kvintet, skladby pro housle, violu, violoncello, cembalo, klarinet, flétnu, hoboj, fagot, harfu apod.). Více než dvě desítky skladeb jsou určeny sólovému hlasu s orchestrálním či jiným doprovodem.